Z  Farní kroniky Náměšť nad Oslavou

V roce 1939 se začaly dějiny opakovat, začala 2. světová válka, která přinesla nové oběti. V roce 1942 došlo k bezohledné rekvizici zvonů. Podařilo se zachránit pouze starý zvon v Náměšti z roku 1665. Ve Vícenicích byly demontovány oba zvony, ale jeden zůstal v Praze na Maninách a po kapitulaci Německa byl vrácen. O tom, že i v době největší  válečné bídy existovali křesťané, kteří byly ochotni pomoci druhým tím, že jim poskytli nejdůležitější potraviny, svědčí soupis dobrodinců ve farní kronice. Jsou zde uváděny rodiny z Náměště, Vícenic, Zňátek, Naloučan a zejména pak velkými písmeny rodina pana mlynáře Jeřábka. Rušno začalo být v Náměšti a hlavně pak na faře koncem války. Od dubna 1945 byla násilím zabrána fara ustupujícími Němci. 7. 5.1945 přibližně v 19 hodin byla Náměšť překvapena náhlým náletem. Nálet byl zaměřen na faru, neboť v ní byl umístěn štáb německého polního četnictva, celkem 33 mužů. V okolí fary bylo umístěno velké množství německé bojové techniky. Do bezprostřední blízkosti fary bylo shozeno devět bomb. Dvě z nich rozmetaly hospodářské budovy a zbývajících sedm zničilo farní zahradu a část „špitálku“. Farní budova a kostel, kde byla prozíravě vysazena okna, nebyly příliš poničeny. Fara byla také důvodem přestřelky mezi pěti partyzány a Němci 23. 4.1945. Dne 9. května ráno o půl deváté se na náměstí objevil první ruský rozvědčík a propukl jásot z osvobození, který však netrval dlouho. Ruští vojáci začali rabovat v domech a znásilňovat ženy. Také se usídlili v budově fary, kde všechno považovali za své. Kdy přesně ruští vojáci dvakrát vykradenou faru opustili, nevíme. P. Tenora se dále ve farní kronice zmiňuje ještě o odchodu hraběcí rodiny Haugwitzů, o zatýkání občanů německé národnosti a o příjezdu prezidenta dr. Beneše na zámek 6. 6.1946.