Válka v Kralicích

Také pro Kralice znamenala mnichovská zrada na podzim 1938 konec svobody a začátek utrpení. Všechny události světové se odrážely v poměrech naší okleštěné vlasti a také v naší obci. Když 14. března 1939 provedli němečtí fašisté úplnou okupaci našich zemí a zřídili, takzvaný Protektorát Čechy a Morava, zhoršily se u nás poměry nejen po stránce hospodářské, ale i politické. První němečtí vojáci se objevili v Kralicích již 14. března 1939 v odpoledních hodinách.

Úřadům a školám bylo nařízeno, aby ihned z místností odstranily všechny obrazy a podobizny, které by připomínaly Československou republiku před mnichovskou zradou. První protektor Neurath vydal nařízení, aby všechny veřejné nápisy byly upraveny na dvojjazyčné. Vůdce německých fašistů Adolf Hitler potřeboval klidné a poslušné zázemí, a proto fašisté rozhodili po naší vlasti co největší síť tajné policie a konfidentů. Gestapo bylo postrachem všech poctivých občanů, kteří však nezradili své přesvědčení. Za celou válku se v naší obci neobjevil případ udání a také nikdo ze zdejších občanů nebyl zatčen. Je to důkaz, že si občané vzájemně důvěřovali a byli jednotní v odporu proti fašismu. Válka s sebou nesla všechna hospodářská opatření jako válka první světová.

Úřadování bylo ztíženo tím, že na obecní úřad, na železniční stanici i na školu přicházely německy psané přípisy, na které muselo býti odpovídáno německy. Ve škole byla zavedena povinná němčina a na vyučování dohlíželi vedle českých inspektorů také inspektoři němečtí. Kultura na vesnici velmi upadala.

V noci na středu 11. dubna 1945 poškodili partyzáni železniční most vedoucí přes údolí mezi Rapoticemi a Kralicemi. Od toho dne byla železniční doprava mezi Brnem a Jihlavou částečně narušena. Cestující byli nuceni i se zavazadly přecházet od železničního mostu na kralické nádraží. Rovněž cestující přijíždějící od Jihlavy nastupovali do vlaku na Brno, až za železničním mostem.

Ve zdejší škole se naposledy vyučovalo v sobotu 14. dubna 1945, protože okresní úřad v Třebíči nařídil, aby byla škola připravena pro ubytování německého vojska. Do tříd byla přivezena sláma.

V pondělí 16. dubna 1945 přijela do Kralic první autokolona německých vojáků. Byli ubytováni ve škole i privátně po domech. Zůstali zde ještě 17. dubna. Ve středu 18. dubna nastal silný odsun fašistických vojsk od Brna a od Mohelna přes Kralice, směrem na Velkou Bíteš. Odsun trval celý den. Odpoledne, asi po páté hodině, nastala mezi Němci a partyzány přestřelka. Němečtí vojáci zaujali ihned palebné postavení směrem na les Habřinu, odtud stříleli partyzáni.

V pondělí 23. dubna po obědě nastal po silnici od Náměště silný přísun německých vojsk. Přijela větší část pancéřové divize. Přísun trval celé odpoledne a večer. S tanky přijely i vojenské kuchyně a dílny. Vojsko bylo rozmístěno všude, kde se dalo. Klid nenastal ani večer. Za tmy přilétlo nad Kralice sovětské letadlo, které svrhlo 3 bomby. Jeden dům byl zbořen a pár dalších lehce poškozeno. Naštěstí nikdo nepřišel o život ani nebyl zraněn. Lidé se toho večera opět odstěhovali do sklepů nebo do krytů, které si sami upravili.

Ve čtvrtek 26. dubna už od rána bylo slyšet od Brna hukot letadel a hřmění děl. Toho dne Rudá armáda dobyla Brno.

V pondělí 30. dubna před polednem dal místní velitel německé posádky Bensch vyvěsit ve zdejší obci vyhlášky o stanném právu. Obyvatelstvo bylo o vyhlášení stanného práva uvědoměno také obecním bubnem. Občané směli od chvíle vyhlášení opustit obec jen na zvláštní propustku vydanou obecním úřadem a podepsanou velitelem posádky.

Ve středu 2. května se rozšířila po Kralicích zpráva, že vůdce Velkoněmecké říše Adolf Hitler je mrtev. Každý cítil, že den odplaty se blíží a proto občané přijali Hitlerovu smrt se zadostiučiněním. Kvůli stannému právu nemohli lidé veřejně projevit radost z blížícího se konce války a tak se dorozumívali pouze úsměvy a očima.

Následující den došla zpráva z nejradostnějších. Rudá armáda dobyla Berlín. Berlín padl a vojska v Itálii se vzdala.

V sobotu 5. května vydal místní velitel posádky zákaz zdržování se obyvatel na ulicích po šesté hodině odpolední. Zdejší občané tento zákaz přísně dodržovali, neboť si byli vědomi těžkých následků. Němci už věděli, že válku prohráli, ale jejich zuřivost se v posledních dnech ještě stupňovala. Toho dne v půl jedné v noci zatkli řídícího učitele a starostu obce v jedné osobě Stanislava Černého, dále učitele Jana Kachlíka a praporčíka Josefa Jaška. Zatčení byli považováni za rukojmí. Byli dovedeni do domku, kde již bylo internováno několik starostů z okolních obcí. Všichni se vrátili domů 9. května v časných ranních hodinách. To už byli Němci z Kralic zcela vystěhováni.

Zpráva o pádu fašistického Německa se rychle rozlétla i v naší obci. Časně ráno 9. května připochodovaly po silnici od Rapotic první jednotky našich osvoboditelů a vzápětí za nimi, až do pozdních nočních hodin, se valily další proudy pěchoty, vojenských automobilů, děl, tanků i povozů tažených koňmi. V naší obci nebylo jediného občana, který by nestál u silnice, kudy sovětská armáda pochodovala nebo projížděla. Ve všech tvářích byl úsměv, radost a v očích slzy z nadšení, které občané projevovali máváním, voláním a házením květů šeříků, kterého bylo toho jara neobyčejně mnoho.Sovětští vojáci opětovali pozdravy voláním a máváním čepicemi i přesto, že na nich byla vidět únava po vyčerpávajících bojích. Nadšení zdejších občanů vyvrcholilo, když dlouhý průvod sovětské armády uzavíraly naše jednotky Československé armády, které vznikly v SSSR a bojovaly po boku Rudé armády. Nad Kralicemi občas zakroužilo letadlo s rudou hvězdou na křídlech, což znamenalo, že i vzdušný prostor je očištěn od nepřítele.

Část občanů uposlechla hned ráno výzvy velitelů sovětských oddílů a dostavila se s krompáči, lopatami i jiným nářadím k opravě silničního mostu, který 8. května k večeru vyhodili Němci sami do povětří.Most se spravoval jen provizorně. Když nastala noc, zůstala část sovětského vojska v naší obci a vojáci se ubytovali, kde se dalo. Spali i pod širým nebem na lukách u svých stád koní. Železniční most v krátké době opravili sovětští vojáci, pod vedením odborníků a za pomoci občanů z Kralic i okolních vesnic, kteří ochotně káceli stromy a loupali kůru. Z klád upravili sovětští vojáci spolehlivé lešení, na které byly položeny kolejnice, aby mohl vlak projíždět přes most. Oprava byla ovšem jen prozatímní a trvalo ještě několik let, něž zaměstnanci drah uvedli most do normálního stavu.

Vlna nadšení opadla a přihlásil se všední život. Všude bylo po skončené válce leccos poškozeno nebo úplně zničeno a tak nezbývalo než se pustit do práce a nového budování. Mnozí občané pochopili ihned, že není možno čekat na cizí pomoc a dali se s nadšením do práce, jiní poněkud otáleli a bylo třeba hodně přesvědčování, než se vpravili do nového života.