Náměšť nad Oslavou v r. 1945

  A co se dělo zde v Náměšti na jaře roku 1945?

Z místní kroniky a jiných pramenů se můžeme dozvědět, že

počátkem roku 1945 do Náměště přišla skupina Německých vystěhovalců z Maďarska a v březnu pak přes 300 uprchlíků z Horního Slezska. Byli ubytováni v místní škole a v některých soukromých bytech. Tito tak zvaní Národní hosté , přesto, že prchali před Rudou armádou, chovali se velmi zpupně a stále věřili v obrat a v konečné vítězství Německa.

  S jarní Brněnskou ofenzivou a blížící se frontou sílila v okolí činnost partyzánů – 8.dubna se jim dokonce podařilo zmařit odvod koní zde v Náměšti. Jak píše kronikář : Byla to pěkná podívaná, když najednou se roznesla zpráva, že přicházejí partyzáni. Náměstí, které bylo plné vozů a koní, v několika minutách se úplně vyprázdnilo a utekla i celá vojenská komise.

  V polovině dubna odchází uprchlíci a místo nich přichází vojsko. Nejdříve policie, která se ubytovala ve farní budově. To už se od východu blíží fronta k Brnu. 23.dubna došlo k přepadení fary – 5 partyzánů přijelo autem od Březníka a střelbou zahnali většinu asi třiceti vojáků na útěk. Poté zas odjeli.

    Do města však přichází ustupující pověstná 6.pancéřová divize. Vojáci se začínají připravovat k boji, ale též likvidují nepotřebné zásoby a zapalují sklady v budově Družiny a v Klazarově továrně. To už je osvobozené Brno a fronta se posunula k Ivančicím. 1.května začali Němci připravovat i likvidaci barokního mostu, který chtěli na ústupu vyhodit do povětří. 2.května dovolili obyvatelům alespoň uklidit z mostu sochy do pivovarského sklepa.

  7. května, když už si obyvatelé Náměště mysleli, že je válka obejde, se v 19 hodin objevil svaz Sovětských bombardovacích letadel a město bombardují. Jsou zničeny skleníky v zámecké zahradě, hospodářské budovy na faře, vyhořely tři stodoly a silně poškozeno je i několik domů v ulici ke hřbitovu. Poškozena je i škola. Rozbita sta oken v celém městě.

  Tento nálet bohužel nepřežila jedna obyvatelka města.

   8. května Rusové shazují letáky o kapitulaci Německé armády. Odpoledne a v noci pak Němci ničí zásoby střeliva o odcházejí. Celou noc se ozývají výbuchy a rachot . V tuto noc však také čtyři místní občané odstranili nálože, které Němci umístili pod mostem. To byl asi nejhrdinštější čin, který občané ve městě za celou válku udělali.

  Ráno 9. května je ve městě klid – vojsko je pryč. Všude jen rozházené různé nářadí a spousty střeliva. Jen ještě okolo 6. hodiny projedou městem velkou rychlostí dva německé těžké tanky.

  Po 7. hodině prolétá nad městem další bombardovací svaz letadel, ale bomby shazují až za městem na ustupující německé kolony.

  Ozývají se hlasy, že by se měly vyvěsit československé vlajky a prapory, což se po chvilce děje. A opět citace kroniky :

  Teď už všichni jsou přesvědčeni, že nastal konec hrozné války a tím také konec naší více než šestileté poroby. Kéž by už zde bylo ruské vojsko a ujistilo nás, že naše osvobození není snem.

 A naši osvoboditelé nedali na sebe dlouho čekati….

  Zde městská kronika končí – další záznamy už jsou prý dopisovány zpětně až koncem 60-ých a v 70-ých letech.

  Z knihy od pana Stejskala Náměšť nad Oslavou – historie a současnost se můžeme dozvědět, že v 8 hodin 15 minut přijel na náměstí na motocyklu první sovětský voják.

   Dále se můžeme dozvědět toto : Rudá armáda byla ve městě jako osvoboditelka uvítána s ohromným nadšením. Vojáci svou radost z konce války zapíjeli množstvím alkoholu a takto posilněni začali vyžadovat naplnění svých biologických potřeb. Vojáci generála Malinovského převážně vzešli z odlišného kulturního prostředí, prošli nelítostnou válkou a nechovali se podle našich představ. MUDr. Špirk si stěžoval, že je na pokraji zhroucení z množství žen vyžadujících stále stejný zákrok.

   Někteří vojáci měli také sběratelskou vášeň na hodinky, jízdní kola a jiné, pro ně zajímavé a vzácné předměty.

  V posledních fázích války byli do Rudé armády pro nedostatek mužů zařazeni z kriminálů propouštění zločinci. I takoví se pohybovali po městě. Disciplina ve vojsku byla udržována brutálně. Byly údajně případy, že prohřešky vojáků řešili jejich velitelé zastřelením na místě.

Z výpisu farní kroniky se toto můžeme dozvědět mnohem pragmatičtěji :

  Dne 9. května ráno o půl deváté se na náměstí objevil první ruský rozvědčík a propukl jásot z osvobození, který však netrval dlouho. Ruští vojáci začali rabovat v domech a znásilňovat ženy. Také se usídlili v budově fary, kde všechno považovali za své. Kdy přesně ruští vojáci dvakrát vykradenou faru opustili, nevíme.